U silnice z Dobříše do Nového Knína je půvabná vesnice Stará Huť, kde bývaly až do konce 19. století železárny. Nedaleko je rybník Strž, na jehož hrázi postavil někdejší majitel dobříšského panství Colloredo - Mansfeld empírový dům pro své úředníky v železárnách. Dědicové toto už nepotřebné stavení ve dvacátých letech dvacátého století prodali Václavu Palivcovi a ten je roku 1935 věnoval jako svatební dar Karlu Čapkovi, když se ženil s Olgou Scheinpflugovou. Strž pro Karla Čapka neznamenala jen samé radosti a odpočinek. Usedlost byla pro obě strany drahým darem. Švagr Venouš dal dům značným nákladem opravit a nic z něj neměl. Ale Karel zjistil, že je potřeba ještě jiných oprav a úprav, jak při starém domě není ani jinak možné, a tak se pro něj Strž stala bezednou pokladničkou. Nejprve bylo potřeba celý veliký dům vybavit nábytkem, pak zas zlobila voda, nátěry, plot a hlavně zahrada, která místy vypadala jako prales.

I přes tento fakt si Karel Čapek ten zpustlý dům na Strži uprostřed hrůzně zanedbané zahrady rázem zamiloval a dal jej podle svého vkusu upravit. Také zahradě vtiskl osobitý ráz : zmizel suchopár a býlí, zazelenaly se konifery, rozpadlé doškové chlévy nahradila roztomilá pergola s popínavými růžemi a na potoce se objevil vodopádek, jejž bohužel každá velká voda položila. Na skalnatém návrší nad rybníkem postavil kamenné sedátko se sloupem, kde rád sedával. Zamýšlel úpravy dalekosáhlejší : na zahradě, kde sám pomocí proutku objevil pramen, chtěl dát vyhloubit studnu s dvojím roubením. Zkrátka ze starého stavení a zpustlé zahrady vytvořil útulné sídlo naplněné kouzlem své jedinečné tvůrčí i lidské osobnosti.

Karel Čapek si k usedlosti vybudoval krásný vztah a Strž se stala na sklonku života jeho nejmilejším místem. V pražské domě bylo již vše příliš hotové, ale tady se dalo stále vymýšlet. Obcházel, posedával, pozoroval, až vymyslel nějaké zlepšení, a nadšeně o tom každému vypravoval. Jezdil tam brzy, dřív než skončila divadelní sezóna, a Olga za ním jezdila, když nehrála. Karel opustil pro Strž i svou karlovarskou kúru.

Dům na Strži se stal v posledních třech letech Čapkova života místem přátelských schůzek, jezdili sem básníci, spisovatelé, výtvarní umělci, herci i novináři. Strž byla také místem jeho plodné práce literární. Dokončil zde Válku s mloky, začatou v Karlových Varech, napsal román První parta, Cestu na sever, Bajky i dvě nejslavnější dramata Bílá nemoc a Matka. Rukopis poslední Čapkovy větší práce, kterou zde psal o utrpení českého národa pod názvem Job, se ztratil. Zde také dopsal se svou manželkou Olgou Scheinpflugovou cestopisné fejetony Cesta na sever. Začal psát, ale již nedokončil knihu Život a dílo skladatele Foltýna.

Po smrti Karla Čapka dům na Strži osiřel, zahrada opět zpustla. Teprve roku 1962 Středisko státní památkové péče Středočeského KNV (Krajský národní výbor) znovuzřídilo Dům Karla Čapka a obnovilo tak dílu velkého českého spisovatele a bojovníka důstojný a trvalý památník. Před vchod byla postavena plastika Matka s dítětem, kterou podle motivu Josefa Čapka vytesal z pískovce mladý sochař Karel Kučera. V přízemí domu bývala jídelna s anglickým krbem, Karel Čapek míval pracovnu v prvním patře. V místnostech usedlosti jsou nyní k vidění stopy Čapkovy práce v památkách osobních i literárních. Konvička, šálek na černou kávu, kterou pil tak rád, nožík, pera a tužky, knížky, které napsal; jsou tu kresby, poznámky na lístcích i fotokopie některých rukopisů, mezi nimi i koncept výzvy k spisovatelům celého světa, přednesené na kongresu Penklubu roku 1937, několik stránek Bílé nemoci a Matky, začátek posledního článku Pozdravy, který byl otištěn v Lidových novinách v den Čapkovy smrti, fotografie i zvukové záznamy dokumentující Čapkův vztah k tomuto místu. V jedné místnosti v přízemí jsou též vzpomínky na Čapkova mladá léta, i některá školní vysvědčení.

Po čase památník zanikl a byl znovuotevřen dne 25. dubna 1997 a je věnován nejen osobnosti a dílu Karla Čapka, ale i jeho manželky, herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové. Od roku 1998 má v podkroví domu samostatnou expozici i novinář a spisovatel Ferdinand Peroutka, který za Čapkem na usedlost často jezdíval.

Prameny:

František Hampl: Dobrodružství Jaroslava Seiferta, Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1969

Vladimír Kovařík: Literární toulky po Čechách, Albatros, Praha 1977